A -TIG svařování ( TIG svařování po vrstvě tavidla ) je dostatečně jednoduchou a efektivní alternativou nejen TIG svařování,ale také svařování plasmou, laserem a elektronovým paprskem. Ve srovnání s TIG svařováním se při svařování obloukem na povrchu zvýší hloubka průvaru víc jak třikrát. Metoda A -TIG svařování , dovoluje svařovat různé kovy na jedno přemístění svař. zdroje podél osy svaru, aniž by bylo nutné upravovat svařovací plochy (bez úkosu) a bez použití přídavného svařovacího materiálu. Konkrétně: je možné provádět tupé svary – svařování z jedné strany – oceli malé a střední tloušťky (od 1 do 12 mm) a při svařování ze dvou stran tloušťky  od 6 do 25 mm, také dovoluje svařovat kořeny svarů s úpravou většího ( 4 – 6mm ) otupení  svarových ploch. Kromě toho, A -TIG svařování poskytuje možnost, aby svary měly stejný rozměr a kvalitu, při svařování ocelí stejné třídy, ale různé tavby, tato metoda také zabezpečuje velmi malou deformaci a smrštění svarových spojů

Svařování v ochranném plynu a svařování pod tavidlem s plněnými elektrodami při svařování tenkých plechů.

Z průmyslové výroby je rostoucí měrou kladen požadavek, aby měly tenké plechy  po svařování  malou deformaci vneseným teplem. Speciálně v lodním stavitelství lze pozorovat tuto stoupající potřebu, aby tloušťky plechů již od 3,0 mm a výše byly svařovány metodami v ochranném plynu a pod tavidlem

Ve čtyřicátých letech byly ve Velké Británii vyvinuty slitiny systému Ni-Cr-Ti-Al, které dostaly název Nimonic. Tyto slitiny (typu X20H80) mají z hlediska žáruvzdornosti nepochybnou přednost ve srovnání s nichromem a speciálně legovanými ocelemi. V současné době se slitiny Nimonic aktivně používají ve výrobě leteckých motorů a pohonů s plynovou turbínou v energetickém strojírenství. Nejužívanějším způsobem svařování důležitých konstrukčních dílů z niklových slitin je obloukové svařování wolframovou elektrodou v ochranné atmosféře inertních plynů – tzv. TIG proces. Vedle řady předností (vysoká kvalita svarových spojů, mobilnost, stabilita průběhu procesu, dostatečně snadná řiditelnost, možnost monitorování aj.) má tento postup takové nedostatky jako je nízká koncentrace energie a tedy nízká natavovací schopnost oblouku; to v některých případech může při svařování způsobit přehřátí svaru, přechodového (tepelně ovlivněného) pásma, případně zborcení sestavy svarku které může značně zkomplikovat následné spojování a montáž sestavy.
Pro odstranění nedostatků TIG svařování je účelné používat A-TIG svařování, při kterém se na povrch svařovaného materiálu předem nanese tenká vrstva speciálního aktivátoru.

Svary dílců, zhotovené způsobem A-TIG s použitím aerosolového aktivátoru, z uhlíkových, nízkolegovaných a vysokolegovaných ocelí se z hlediska komplexu vlastností a provozních charakteristik neliší od běžných TIG svarů a základního materiálu. A-TIG svařování s použitím aktivátorů PATIG S-A lze provádět jak nepřerušovaným, tak impulsním obloukem v různých  polohách svařování.

Trubičkové dráty pro svařování jsou v našem průmyslu na vzestupu co do počtu aplikací, tak i v objemu spotřeby. Přes tento nárůst je nutno konstatovat, že vzestup spotřeby a aplikační nasazení trubičkových drátů ve svařování je v našem průmyslu pomalý a nedostatečný ve srovnání s průmyslově vyspělými zeměmi, kam bezpochyby český strojírenský průmysl z historického pohledu patří. Přitom nasazení plněných trubičkových drátů do procesu svařování je jedna z mála možností jak zvýšit kvalitu svařování, současně zefektivnit a tím pádem zlevnit náklady na provedení svaru bez potřeby investovat do modernějšího a nákladného strojního vybavení v oblasti svařovací techniky

Nástrojové oceli tvoří specifickou skupinu ocelí, která má své specifické požadavky na zpracování co se týká tepelného zpracování, a svařování resp. navařování a renovace opotřebených kusů. Toto zpracování má výrazný vliv na budoucí jakost nástroje a to se opět projeví v ovlivnění produktivity prací. Ekonomický pohled hovoří zcela jasně ve prospěch nejen renovačního navařování, ale také pro výrobu masivních nástrojů, např. zápustek, forem, z ocelí nízkolegovaných s navařenou vrstvou požadovaných vlastností.

Díky možnosti rozmanitě kombinovat materiály (vrstva-substrát) nabízí termické nástřiky při spojování materiálů tolik možností jako žádná jiná metoda nanášení. Během posledních 10 let význam termických nástřiků trvale vzrůstal. Důvodem je zřejmé zlepšení jakosti vrstev vyvinutím energeticky bohatých metod nástřiku. Jako převratný objev nedávné minulosti je možno uvést vysokorychlostní žárový nástřik ( High Velocity Oxygen-Fuel Spraying, zkráceně HVOF).

Jemnozrnné vysokopevné materiály s mezí kluzu 690 N/mm jsou v dnešní době standartní  konstrukční materiály, ať již zušlechtěné (Q) nebo termomechanicky zpracované (M). Problematika svařování těchto materiálů je dostatečně zpracována a popsána. Vývoj materiálů se ale posouvá k ocelím s ještě vyššími mechanickými parametry. V současnosti jsou k dispozici konstrukční oceli s mezí kluzu 1 100 N/mm. Tyto hodnoty jsou mimo jiné dosaženy termomechanickým zpracováním při výrobě. Nároky na svařování a dodržení technologické kázně během svařování jsou u těchto ocelí ještě přísnější a je nutné toto striktně dodržovat aby byl výsledný svarový spoj vyhovující.